MOŽNOSTI PODPORY PŘI IZOLACI NAŠICH BLÍZKÝCH V NEMOCNICI A JINDE

Kontakt s blízkými během náročných životních situací je jednou ze základních potřeb. Jak zůstat v kontaktu se svými blízkými, kteří jsou hospitalizováni nebo v izolaci? Jak můžeme podpořit sami sebe?

Kontakt s blízkými během náročných životních situací je jednou ze základních potřeb. Blízká setkání nás naplňují životodárnou silou a posilují pocit, že jsme milováni. Dnešní doba je svízelná v tom, že si musíme zvykat na spoustu omezení, jejichž pozitivní efekt někdy nebývá přímo viditelný a dostaví se až později.
Koloběh života nelze navzdory různým opatřením zastavit. Naopak na nás klade nové požadavky. Jedním z nich je podpora našich blízkých na dálku.

Může nás inspirovat myšlenka, že „lidský vztah dovede překonat bolest i odloučení“.
Jak můžeme zůstat v kontaktu se svými blízkými, kteří jsou hospitalizováni nebo v izolaci?
• I když jsou návštěvy v nemocnicích nebo sociálních zařízeních zakázány, pokusme se zjistit, zda se můžeme se svým blízkým vidět alespoň přes sklo nebo pod oknem. Můžeme přitom spolu mluvit přes mobil. Můžeme také napsat na velký papír povzbudivý vzkaz, zamávat si nebo třeba položit pod okno květinu. Můžeme využít staré dobré způsoby, například napsat dopis či poslat pohlednici. Ale buďme zároveň i kreativní a hledejme nové cesty, jak svým blízkým
vyjádřit, že nám na nich záleží.
• Pokud je náš blízký upoutaný na lůžko, spojme se s ním alespoň přes mobil nebo přes tablet. Je-li to možné, nejlepší je videohovor, při němž můžeme nemocnému ukázat, co právě děláme a jak se daří našemu domácímu mazlíčkovi, děti mohou zazpívat písničku nebo ukázat namalované obrázky. Slovem se dá vyjádřit mnohé, můžeme například svému blízkému říct, že ho na dálku objímáme.
• Můžeme také doručit fotku rodiny či domácího mazlíčka nebo namalovaný obrázek od dětí a požádat personál nemocnice nebo sociálního zařízení, zda by je náš blízký mohl mít u sebe. Mějme na paměti, že zřejmě bude potřeba, aby tyto předměty byly ošetřeny podle předpisů zdravotnického nebo sociálního zařízení (např. zalisováním do omyvatelné folie, povrchovou desinfekcí apod.).
• Pokud nemocný nemůže mluvit nebo má velmi vážný průběh nemoci, můžeme mu i tak zprostředkovat kontakt s námi. Můžeme například nahrát audio vzkaz od rodinných příslušníků nebo třeba poskytnout jeho oblíbenou píseň. Zkusme požádat pečující osoby, aby mu to ve vhodnou chvíli přehrály.
• Berme však v úvahu, že nemocný člověk nemusí mít vždy potřebu, chuť a sílu s někým mluvit. Buďme vnímaví a citliví k jeho potřebám.
• V nemocnicích existuje systém psychologické či duchovní podpory (nemocniční psycholog, nemocniční kaplan), který můžeme využít pro sebe, nebo pro své blízké.

Nezapomínejme na sebe a na svoje potřeby
Tato situace na nás klade zvýšené nároky. Jako bychom na zádech nesli dva batohy. Tím prvním je běžný chod našeho života. Tím druhým je skutečnost, že náš blízký je nemocný, a vše, co s tím souvisí.
• Připravme se na to, že toho možná nezvládneme tolik jako obvykle.
• Můžeme být unavení, podráždění a přecitlivělí.
• Možná některé věci budeme vnímat jinak, než jak jsme zvyklí (např. zlobení dětí).
Nenechme se ale vyprovokovat k neuváženým slovům, rozhodnutím a činům. Neplýtvejme životní a emoční energií. Bude potřeba na zvládnutí situace, které nyní čelíme.
Přejeme hodně sil.

MOŽNOSTI PODPORY PŘI UMÍRÁNÍ

Poslední rozloučení s blízkými je přirozenou lidskou potřebou. Kvůli současným opatřením není někdy možné být v takových chvílích spolu. Jaké jsou možnosti podpory, když náš blízký umírá?

Poslední rozloučení s našimi blízkými patří mezi nejnáročnější situace v našem životě. Nejspíš bychom s nimi v těchto chvílích chtěli být v kontaktu, což však kvůli současným opatřením není možné. Koloběh života nelze navzdory různým opatřením zastavit.
Když náš blízký umírá
• Pokud je zdravotní stav pacienta velmi těžký, personál nemocnice či sociálního zařízení pozná, že se jeho čas krátí. Pokud to jen trochu půjde, umožní nám jako nejbližší rodině rozloučení. Ne vždy to však bývá možné.
• Pokusme se zjistit, zda je v zařízení kaplan nebo psycholog, kteří mohou být našemu blízkému i nám oporou.
• Můžeme požádat personál, aby umírající mohl mít u sebe nějaký drobný předmět, který nás vzájemně spojuje (např. medailonek, růženec, fotografii, andělíčka).
• Jestliže si přejeme zachytit poslední okamžiky života svého blízkého a nemůžeme být s ním, požádejme ošetřující personál, zda by mohl citlivě pořídit jeho fotografii nebo nahrát či jinak zaznamenat nějaká jeho slova (např. na mobil). Buďme otevření i k rozhovorům o tématech umírání, smrti, pohřbu a pozůstalosti.
Pokud je to možné, respektujme přání umírajícího.

Nezapomínejme však ani na sebe a na svoje potřeby.
Existuje řada způsobů, jak v sobě dát prostor bolesti, kterou prožíváme. V těchto chvílích můžeme mít tendenci na sebe nemyslet. Po čase můžeme zjistit, že je toho na nás moc. Pečujme proto o sebe.
• Nezůstávejme se svými starostmi a dotírajícími otázkami sami. Je dobré o svých prožitcích mluvit s někým, ke komu máme důvěru a kdo je ochoten naslouchat našemu trápení. Také je dobré mít někoho, před kým můžeme projevit své skutečné pocity. Kdo unese náš pláč, hněv, pocity viny nebo beznaděj. Můžeme také využít linku důvěry.
• Můžeme mít problémy se spánkem a být velmi unavení. Nepřemáhejme únavu, odpočinek je velmi důležitý.
• Věnujme se přiměřené tělesné aktivitě a pravidelné nenáročné činnosti.
• Nebojme se říct si o pomoc.
Další užitečné materiály lze nalézt na stránkách MV ČR:
https://www.mvcr.cz/clanek/ztrata-blizke-osoby.aspx
Přejeme hodně sil.

KDYŽ NÁŠ BLÍZKÝ ZEMŘEL

Pohřeb je velmi důležitý rituál. Různá omezení mohou tento rituál značně narušit. Co tedy můžeme dělat? Jak se dobře rozloučit?

Pohřeb je velmi důležitý rituál. Ale i ten může být v současné době značně omezený. Ať již z důvodu nařízeného omezení počtu účastníků pohřbu, tak například z důvodu nemoci či karantény pozůstalých. • Některé pohřební ústavy zajišťují videopřenos ze smutečního obřadu. Někdy si to dovede zorganizovat pozůstalá rodina. Pokud to není možné, pokusme se zajistit, aby někdo z přítomných obřad nafilmoval nebo pořídil fotodokumentaci. • Aktuální informace k oblasti pohřebnictví zveřejňuje Ministerstvo pro místní rozvoj: https://mmr.cz/cs/ministerstvo/pohrebnictvi/aktuality • Ti, kteří se nemohou účastnit smutečního obřadu přímo, si mohou ve stejnou dobu zapálit svíčku, prohlížet si fotografie zemřelého, modlit se, pouštět si jeho oblíbenou hudbu nebo si blízkého jinak připomenout. • Rituál rozloučení je také možné odložit, až budou příznivější okolnosti a setkat se pak se všemi, s kterými bychom se rádi sešli, například při smutečním obřadu s urnou nebo na jiném vzpomínkovém setkání. • Nebojme se hledat (a nalézat) i jiné možnosti a způsoby rozloučení se zemřelým. Můžeme si vytvořit svůj vlastní vzpomínkový rituál, například napsat zemřelému dopis, sestavit album s jeho fotografiemi, požádat ostatní, aby nám napsali své zážitky se zemřelým. Můžeme si také vytvořit jakousi krabici vzpomínek, do které pečlivě vybereme a uložíme předměty, které nám budou zemřelého připomínat i nadále. Nezapomínejme však ani na sebe a na svoje potřeby Existuje řada způsobů, jak v sobě dát prostor bolesti, která nás zasáhla. V těžkých chvílích můžeme mít tendenci na sebe nemyslet. Po čase pak můžeme zjistit, že nám dochází síly. Pečujme o sebe. • Nezůstávejme se svými starostmi a dotírajícími otázkami sami. Je dobré o svých prožitcích mluvit s někým, ke komu máme důvěru a kdo je ochoten naslouchat našemu trápení. Také je dobré mít někoho, před kým můžeme projevit své skutečné pocity. Někoho, kdo unese náš pláč, hněv, pocity viny nebo beznaděj. • Dopřejme sobě i druhým čas pro truchlení, obvykle trvá několik týdnů až měsíců. Když truchlíme, můžeme mít problémy se spánkem a být velmi unavení. Nepřemáhejme únavu, odpočinek je velmi důležitý. Nenuťme se do prožitků radosti a dobré nálady, až bude ta správná chvíle, objeví se. • Věnujme se přiměřené tělesné aktivitě a pravidelné nenáročné činnosti. • Nebojme se říct si o pomoc. Můžete se obrátit na Asociaci poradců pro pozůstalé: http://poradci-pro-pozustale.cz Další užitečné materiály lze nalézt na stránkách MV ČR: https://www.mvcr.cz/clanek/ztrata-blizke-osoby.aspx Přejeme hodně sil.