Hasičský záchranný sbor České republiky

Rozumíme očkování? 1.díl

Vakcinace
Očkování lze bez nadsázky označit jako jeden z nejvýznamnějších vynálezů lidstva a medicíny. Díky němu se podařilo zachránit miliony lidských životů. Nevěříte? Na přelomu 18. a 19. století umíralo každoročně v Čechách jen na pravé neštovice skoro 20 000 dětí, tisíce dalších zůstávalo s trvalými následky. Za zmínku stojí i fakt, že v období napoleonských válek zemřelo přibližně pouze 7 % vojáků v přímém boji. Kde se ale vzali všichni ti mrtví? No více než 60 % vojáků tehdy umíralo v souvislosti s infekčními chorobami. Ještě na přelomu 19. a 20. století byly infekční nemoci důvodem více než poloviny ze všech lidských úmrtí. Dnes se ve vyspělých státech zařadily infekční nemoci jako příčina smrti daleko za nádorová onemocnění, nemoci srdce a cév, sebevraždy či úrazy. Jednou z příčin tohoto pokroku je kromě jiného právě i očkování.

 

Na počátku tohoto úspěchu stojí mladý všímavý skotský lékař Edward Jenner, který si na konci 18. století všiml, že dojičky krav, které onemocněly neškodným onemocněním zvaným kravské neštovice, pak dále již neonemocněly tehdy rozšířenými a život ohrožujícími pravými neštovicemi. Uměle se pak snažil nakazit pravými neštovicemi osoby, které dříve nakazil kravskými neštovicemi. Tyto osoby neonemocněly a nevědomky tak Edward Jenner využil principu zkřížené ochrany. Vakcinace byla na světě. Pojmenována byla podle latinského slova vacca, tedy kráva. Od té doby vývoj vakcín nesmírně pokročil a vedl ve světě k rapidnímu snížení některých infekčních onemocnění. Příkladem může být dětská přenosná obrna, spalničky jako vůbec nejnakažlivější infekční onemocnění nebo třeba virová hepatitida typu B. V případě pravých neštovic došlo dokonce k celosvětové eradikaci, tedy vymýcení tohoto onemocnění.

 

Princip vakcinace je tak jednoduchý, až je geniální. Využívá toho, že lidský imunitní systém dokáže rychle, přesně a účinně zneškodnit infekci, pokud se s ní v minulosti již setkal a vytvořil si proti danému infekčnímu onemocnění tzv. specifickou imunitu. V běžném životě může být ale problém, že člověk tento první kontakt nemusí přežít nebo poté může mít trvalé následky či jej prostě dané onemocnění na určitou dobu vyřadí z běžného života. První a bezpečný kontakt s daným onemocněním u člověka ale dokážeme zajistit právě vakcínami.

 

Uměle do lidského těla vpravíme buď živý, ale oslabený mikroorganismus nebo jen jeho určité součásti či dokonce pouze informaci o tomto viru a předložíme imunitnímu systému tzv. antigen. Antigen je část mikroorganismu, kterou imunitní systém dokáže rozpoznat a vytvořit proti němu buněčnou či protilátkovou imunitu. Lidské tělo si pak danou informaci dokonce dokáže uchovat pomocí tzv. paměťových buněk. Teď jsme proti danému onemocnění chránění, tzv. imunní. Při dalším setkání s přirozeně se vyskytujícím onemocněním, si pak naše tělo vzpomene a řekne si: „pozor, tohoto patogena jsem již viděl a vím, jak proti němu bojovat.“ A danou infekci zneškodní ještě dříve, než se stihne v těle rozkoukat a vyvolat onemocnění. Úžasné, že?

 

Je dobré si ale zároveň uvědomit, že vakcinace, tak jako každá léčba, může mít i některé komplikace. Nejčastější je mírná bolest paže, či přechodná horečka, která ale většinou do pár hodin vymizí. Tělo zkrátka bojuje a každý boj něco stojí. Pokud se však očkování vhodně načasuje a respektují se všechny známé kontraindikace, stává se očkování výborným sluhou, který nám může vhodně sloužit po celý život.